Cesta na Jihozápad:D,

Krásný, slunný čtvrtek,

Vím, je to trochu víc než ironické, když jsou čechy pod vodou. Což je hrozné a jsem myšlenkami se všemi, koho se záplavy dotýkají.

Tady v Coloradu začalo léto. Což se objevilo tím, že opalovací krém se začíná aplikovat okolo 9 hodiny ranní a jde o faktor 50 a více. A protože nechci opakovat loňský rok. Léto je v plném proudu a tím i cestování. Letošní léto bude ve znamení cestování. První cestu máme za sebou. Arizona, Utah a jihozápad Colorada. Další cesta mě čeká za 14 dní, kdy jedu na 10 dní na Aljašku o pár dní později na měsíc na Hawai a pak se pojedu ohřát do ČR a šupky zpátky do Colorada:D Ano, asi poprvé oficiálně:D přiznávám, že se po létu a měsíci stráveném doma vracím zpátky do Colorada. Jen na chvíli, ale i tak se nějak nemůžu smířit s tím, že opustím Colorado navždy:D Ale o tom by tento článek být neměl. Po dlouhé době jsem si řekla.. Což takže doplnit blog:D Přiznám, že se mi do psaní vůbec nechtělo. Vím, že dlužím hodně a je možné, že to doplním, ale moc s tím nepočítejte:D...

Celý náš výlet trval 5 dní. Najeli jsem 2500 mil, bylo to hodně hodně časově náročné, vyčerpávajíc, ale absolutně to stálo za to. Celé jsem to zosnovala kvůli jedné jediné destinaci:D Antelope Canyon... a jak říkám, absolutně to stálo za to. Ale začněme popořadě. Od mé host rodiny jsem si půjčila minivan, což se ukázalo jako to nejlepší možné řešení. Měly jsme prostor pro všechny naše věci. Cooler, stan.. Ano stan. Koupila jsem si nový stan. Stál mě 40 dolarů a byl absolutně perfektní:D, že i přemýšlím, že si ho nechám a nedám ho pryč:D Kempovaly jsme v Utahy, kdy bylo v noci okolo 22°C, v Grand Canyonu jsem se po loňské zkušenosti rozhodla vyhnout kempování a kemp byl tak jako tak plný. Ubytovány jsme byly ve městě Williams, což je město na Route 66 cca hodinu od Grand Canyonu. Ve městě Page jsme opět kempovaly. V Coloradu jsme původně měli kempovat a docela jsem byla zvědavá jak to slečny zvládnou. Čekala nás velmi chladná noc, kdy teplota měla klesnout k bodu mrazu. Já ráda kempuju, vážně! ALE můj spacák byl do + 12°C a protože i holkám se nechtělo mrznout, tak jsem navrhla, že se zeptám, jestli nemají volný srub. A hle srub byl volný a s příplatkem 20 dolarů jsme měli zaručeno, že mrazivá noc se nás rozhodně netýká. Celkově pobyt v Durangu, což je město na jihozápadě Colorada byl víc než skvělý. Zůstaly jsme v Kempu KOA, kde jsme si krásně rozdělali oheň, opekly marshmallow:D, objednali pizzu, kterou nám nakrásně připravili a dovezli až do srubu. Já si vyprala prádlo. Prostě pohodička:D Jen představa, že další den nás opět čeká 8 hodiny jízdy autem to trochu kazila:D Ale co!!!! Jediné, co mě mrzelo bylo, že jsme díky časovému posunu nestihly národní park Mesa Verde a oblast Duranga se mi líbila natolik,že jsem si říkala... Víc času na hike a prozkoumání okolí by nebylo marné:D Ale co. I tak jsem toho viděly víc než dost. 

Na cestu jsem se vydali v sobotu ve 4 hodiny ráno. Vyzvedli jsme zbytek posádky v Denveru a Coioradu springs. Z Colorada springs jsme se drželi US 50 jedné z nejkrásnějších dálnic horami. V řízení jsme se střídali, ale každá z nás (Já, Katka a Theresa) jsme řídili 3,5 hodiny. První den naše cesta vedla do Arches NP ve státu Utah a městě Moab. Bylo vedro k padnutí, takže díky bohu za klimatizaci v autě. Do národního parku jsem se dostali kolem 4 hodiny odpoledne, což nebylo tak jsem jsem si představovala, ale i tak to bylo super super. Projely jsme park kolem dokola:D Trochu jsem i pochodily, ale když jsem navrhla hike k Delicate Arch:D Což je velmi známý přírodní úkaz, tak mi bylo řečeno, že s tím ani nemám počítat. No nic:D Do Kempu jsme se dostaly v noci, okolo 10 hodiny s tím, že jdeme postavit stan. Do kempu jsme přijeli brzy odpoledne s tím, že nám bylo přiděleno číslo, kde budeme kempovat. Po návratu v noci jsme ovšem zjistili, že naše místo už stan má a věřte nebo ne... Můj stan byl stále v autě. Takže se začalo řešit, kde budeme spát a tak. Nakonec jsme stan postavily na místě:D, které asi ani nebylo určeno ke kempování, ale co:D Vstávali jsme stejně okolo 5 hodiny ranní, takže tak nějak nemělo cenu řešit další věci. Den číslo 2. byl ve znamení Grand Canyon. Ráno jsem se opět vrátili do Arches NP, abychom se nasnídaly a prohlédly si Arches v krásném světle východu slunce. A že to stálo za to:D Po vydatné snídani jsem se opět vydali na cestu směr Grand Canyon. Tento den nás čekalo opět 6 hodin jízdy. Zastávky na benzínkách byly jen natankovat, dojít si na záchod a opět na cestu. O řízení jsem se dělila s Theresou, která nebyla moc ochotná jet víc než hodinu v kuse, takže řídila hodinu, pak já 3,5 a pak zase Theresa. Přála bych Vám vidět tu krajinu a cestu okolo. Dálnice, občas nějaké to auto, velký náklaďák a nic. Celou cestu Arizonou jsem projížděli indiánským uzemím Navajo. Bylo smutné pozorovat krajinu ničeho a nikoho. Ale i tak to mělo něco do sebe. Grand Canyon se nám otevřel ve 2 hodiny odpoledne, kdy jsme přijeli na mě velmi důvěrně známéou South Rim, což je jižní bod Grand canyon. Bylo velmi nostalgické opět vidět stejná místa, jako vloni. Prošly jsme Rim Trail s tím, že pak jsem řekla slečnám... A jde se dolů. Všechny tři zezelenaly. No nic. Šly jsme trochu dolů a trochu nahoru:D Vloni jsme toho nachodili více:D Ale i tak to stálo za to. Užily jsme si i západ slunce a šupky do Williams. Díky mému problému s nočním řízením, řídila Theresa. Hodinu a kousek do Williams, kde jsem všechny padly jak zabité do postele. Den číslo 3. Můj den:D Ano můj den:D Nejprve jsem měla malé překvapení pro holky. Asi hodinu (no trochu jsem řídila rychleji:D)) od Williams se nachází měso Seligman. Ano Seligman. Pamatuji si jak včera, jak jsme dorazili do města, kde se zrodila Route 66. Bylo velmi srandovní pozorovat holky, když jsem najela na dálci I 40 směrem k Los Angelenes:D Nevím, co si myslely:D Ale i tak bylo super sledovat jejich tváře, když jsme dorazily do Seligman. Den číslo 3 nás opět čekalo 5 hodin na cestě a tento den byl na programu Antelope Canyon. Jelikož byla dálnice volná:D a to doslova, že jsem se rozhodla řídit já:D, protože jen já s minivanem jsem trochu natáhla rychlost:D (ok, tak trochu víc):D Ale díky tomu, že jsem řídila, jak jsem řídila, tak jsme stihly Antelope Canyon a to oba kaňony. Díky tomuto místu jsem se rozhodla pro tuhle cestu. Antelope Canyon je absolutně jedinečné místo, které se nachází u jezera Powell, u města Page, 12 hodin od Denveru:D a na uzemí Navajo. Only příslušníci kmene Navajo Vás mohou provézt po obou kaňonech. Vstupné není nejlevnější, ale vzhledem k tomu, že ten zbytek výletu skoro nestál nic, tak jsme to obětovaly a ani nemrkly a opravdu to stálo za to. Věděla jsem, že to bude úžasné a magické a bylo to nepopsatelné. Průvodci nám pomohli nastavit foťáky tak, aby byl záběr nejlepší. Vím, že mám super foťák, ale netušila jsem, co všechno dokáže. Takže jsem se rozhodla:D ano po roce.. Přečíst si manuál:D a udělat si online kurzy:D Takže po roce mě čeká rande s mým foťákem:D Po návštěvách Antelope Kaňonu (horní a dolní) jsme se vydaly vyhledat náš kemp, který jsme našly okamžitě:D Postavily jsme stan a rozhodly se vydat blíž k jezeru. Trochu jsme to podcenily a neinformovaly se blíž, takže nás z pláže vyprovodila policie:D Kontrolovali doklady, papíry a jestli jsme pily. Vzhledem k vytíženosti a věkovému limitu jsem celý trip o alkoholu snila už od začátku:D No nic policie kontroluje všechny, protože američtí indiáni chodí na pláž popíjet a to je nelegální. My s minivanem napakovaným k prasknutí jsme opravdu vypadaly jako turisti. A mimo jiné, nikde nebyl nápis, že se tam nesmí. To jen takové zpestření:D Pak už jen rychle do Kempu, dát si večeři:D a šup do spacáků. Den číslo 4 nás čekal Monument valley NP, Four corners, což je jediné místo ve Spojených státech, kde se na jednom místě setkávají 4 státy (Arizona, Colorado, Utah, Nové Mexico), v Coloradu nás čekal NP Mesa Verde a Durango. Monument valley byl absolutně monumentální. Monument valley pro mě představoval cestu na Jihozápad. Jak jsem již říkala, cestovaly jsme indiánkým územím od samého počátku. Monument valley a Grand Canyon jsou místa, která jsou pro americké indiány posvátná. Když projíždíte Monument valley, je to jako projíždění měsíční krajinou plnou kamení a ničeho, ale přesto máte pocit, že je toto místo plné všech splněných přání a všeho co Amerika představuje: sílu, nekonečnost, svobodu, historii... prostě vše na jednom místě. Pro Monument valley jsme měly vyhrazené celé dopoledne, protože nás čekala zkouška ohněm. Tedy auto. 2 hodinová jízda kamenitým terénem. Ne zrovna ideální pro minivan (Toyota Sienna:D)), ale s opatrností se to zvládlo. Je fakt, že jsem si říkala, že pronajmout si džíp by bylo lepší, ale vše se zvládlo a auto, sice absolutně zaprášené a špinavé:D bylo hrdinou dne:D. No a pak šupem zpátky do Colorada. Tedy jak se to vezme. Cesta do Colorada nás vedla přes 4 corners (nebo 4 rohy), jak jsem již zmínila jediné místo ve spojených státech, kde se setkávají 4 státy (Arizona - ze které jsem přijížděli, Utah, Nové Mexico a krásné Colorado). Je to místo uprostřed ničeho:D Ano ničeho... Je to také místo, kde se setkává uzemí Navajo a Hopi. Trochu jsme si pohrály s kamerami:D a pozovaly jako o život. Poté nás čekala cesta do národního parku Mesa Verde. Bylo už 6 hodin večer a opravdu jsme doufaly, že se tam podíváme.  Nicméně při mém plánování a časovém rozvrhu jsem zapomněla na časový posun:(, který nás zaskočil právě až v Coloradu. Díky tomu jsme už BOHUŽEL nestihly Mesa Verde.. Což bylo mrzuté, ale vzhledem k tomu, že jsme toho viděli tolik v tak krátké době, dalo se to zvládnout bez slz:D Místo toho jsme se vydaly do Kempu KOA... mimochodem pokud budete někdy v Americe a budete chtít kempovat, vřele doporučuju KOA. Jsou po celém území spojených států (tedy krom Aljašky a Hawaie - asi). Měly jsme zamluvené místo pro stan s tím, že já jsem se smířila se spaním v autě. Čekala nás mrazivá noc a můj spacák nebyl tak úplně ok. Tak jsem se rozhodla, že nemíním mrznout a můžu spát v Autě. Když jsme dorazily do kempu, tak první věc, kterou jsem uviděla byl malý srub. Tak mě napadlo. Ok, tak se zeptám, jestli mají volný srub a kolik stojí. Holky, které se obávaly mrazivé noci více než já to uvídaly více než kladně. Po zeptání, zamluvení, protože se doplácelo pouze 16 dolarů jsem se vydaly k našemu srubu, který byl hned vedle toalet se sprchami a prádelnou. Objednaly jsme si pizzu, kterou nám připravily přímo v kempu a dovezly ji až do srubu, opekly si s´mores a vypraly prádlo - tedy já jsem si vyprala vše co jsem potřebovala, protože jsem věděla, že čas na to mít doma nebudu. Děti už nemají školu a o víkendu jsme odjížděli do Colorado Springs. Toť náš "kemping" poslední noc. 

Den číslo 5. byl ve znamení návratu a národního parku Great sand Dunes neboli Písečné duny uprostřed hor:D Z Duranga, kde jsme přespávaly to bylo do národního parku 5 hodin jízdy autem - jak říkám, když se to trochu zrychlí je to i 4,5 hodiny:D Řízení jsem se ujala já, takže holky mohly  spát, což také udělaly. Great sand dunes. Místo, absolutně neuvěřitelné a neskutečné. Mezi horami se nachází písek, jak kdyby někdo přivezl písečnou pláž do hor. Díky hodně větrnému dni jsem měla písek mezi zubama, ve vlasech. I když jsem používala šátek přes obličej, byl písek absolutně všude. Cestou zpět jsem tak trochu nešťasně sjela po kameni, který byl pod pískem, že jsem si tak trochu víc rozřízla nohu, která se mi vrátila do normálu cca před 3 dny... První běh s touto nohou byl bolestivý jak pekelný oheń...No nic, to jen tak na okraj... Mějte otevřené oči, když chodíte na pláži nebo v písku, nikdy nevíte, co je pod povrchem. Po blbnutí v písku jsme se opět, ano vydaly na cestu a tentokrát řídila Katka do Colorado springs a pak Tereza do Louisville. Z Louisville jsem to odřídila já do Denveru a domů. Domů jsem dorazila cca v 10 večer. Vybalit věci a zabalit věci pro Broadmoor.

Toť byla naše cesta na jihozápad. Absolutně vyčerpávající a úžasná zároveň. Bylo parádní vidět znovu Grand Canyon. A absolutně mě odbrojil Antelope Canyon, ale to jsem tušila od počátku. Byla jsem jen ráda, že se to vše potvrdilo.