"Dovolená dovolená - aneb to nejlepší z Californie, Arizony a Nevady:D

Zdravím všechny, po delší odmlce.... Omlouvám se, ale článek o Velikonocích mám stále rozepsaný:D a nejsem schopna ho dokončit:D... Možná někdy:D

Takže po delší odmlce přichází téměř zlatý hřeb tohoto blogu. Pokusím se stručně popsat velkolepý zážitek:D Tak tedy. Na začátku května jsem si se Sandrou (aupair ze Švédska) vzala dovolenou. Šlo o road trip z Los Angeles do San Francisca... Cestou jsme potkali Joshua Tree NP, Grand Canyon, Route 66, Las Vegas, Death Valley NP, Yosemite NP, Sierra Nevada, San Francisco a Napa Valley. Společnost nám dělalo 5 australanů a jedna slečna z Columbie. Naším nejskvělejším "vedoucím zájezdu" byla Anne ze Seattlu, která řídila dodávku a tak nějak se nám snažila předat veškeré informace, které měla v hlavě nebo na papíře. Musím podotknout, že celá sranda stála majlant, ale opravdu to stálo za to. 4 noci jsme kempovali (2 noci - 0°C) a 3 noci jsem strávili v hotelu:D Na jídlo se na začátku vybralo 50 dolarů od každého a jedlo se velmi zdravě. Žádné hamburgery, ale hezky hodně ovoce, zeleninky:D Asi tak, co jsem shodila za dovolenou, jsem s klidným svědomím zase nabrala v SF (kde jsme, opravdu, zdravě nejedly:D)

Ale popořadě... Abych nic nezapomněla, rozhodla jsem si psát deník. Mé snahy a pokusy skončili v Las Vegas:D Ale nebojte.. Důležité momenty mám v hlavě a stále před očima... Jen Vám asi přesně nepopíšu, v kolik jsem vstávala a co jsem přesně měla k jídlu a v kolik jsem šla spát:D Ale to opravdu není podstatné... So Let´s do it:D 

Den 1 sobota  5.5.2012

Večer před letem jsem říkala Sandře, která nemohla najít svůj mobil, půjč si můj, ale vzbuď mě v 5, protože koupelna mi trvá 15 minut a v 5.30 jsme musely vyjíždět. Jo, Sandra, která nikdy neposlouchá, co říkám, mě vzbudila v 5.10, takže jsem lítala jak kometa, abych vše stihla:D Let do LA byl v 8.18 a trval 2hod 7 min. Díky tomu, že jsem s sebou vezla oblečení všeho druhu, bylo nutné být na letišti dříve kvůli check in. Zaplatila jsem 25 babek za mé malé růžové zavazadlo, které díkybohu bylo do 50 liber a šupky dupky na security. Jen magor cestuje tak brzo, takže fronta byla minimální. Po odbavení jsme se rozhodly pro snídani. Vždy, když jsem v Denveru na letišti, říkám si: "To je snad jediné letiště ve státech, kde není STARBUCKS!!!!!!" K nevíře. Normálně je Starbucks na každém rohu.... až na letiště v Denveru. Nicméně i přes tento "drobný" nedostatek jsme našly snídani:D Let popisovat nebudu... Byl kupodivu klidný, nikde ani mráček, tak jsem fotila jak zběsilá. Fotky jsou na rajčeti. Bylo fascinující vidět Rockies, pak poušť a znovu hory a znovu poušť. Celou dobu jsem se modlila, aby můj růžový drak přistál s námi a neztratil se někde v Denveru na letišti. Po přistání začala ta pravá sranda... Sandra začala být velmi nervózní, protože se blížil čas, kdy běžně jí. Řeknu to asi tak. Stres ohledně jejího jídla byl celou dovolenou. Jí pravidelně každý den ve stejnou dobu, a když jídlo nedostane, ZMĚNÍ SE V SAŇ.... Nedělám si legraci. Ti co mě znají vědí, že já to moc neřeším, ale tohle bylo nad moje síly. Nebudu Sandru očerňovat, je to opravdu zlatá osoba, nicméně, pokaždé, když jsme si dala víno nebo jiný alkohol, tak to komentovala tak, že už jsem toho měla dost. Pokud jsem si dala něco sladkého, tak to komentovala, áááá Petra má ZASE chuť na sladké a nebo a to mě asi štvalo nejvíc... Vše v obchodě je "disgusting (nechutný)" a když jsem se jí zeptala, a zkusila jsi to??? VŽDY její odpověď byla NE. Jak může, krucinál, říct, že je to nechutný. No to naokraj a vysvětlenou. To co se dělo v Chinatown poslední noc, to popíšu později. 

Nu ale zpět. Takže Sandra začala být hladová a chtěla Pizzu. Já taky, ale večer:D No nicméně v 11 hodin dopoledne ano v 11 dopoledne (dobře v Denveru je 12), ale i tak... Jsme šli na pizzu. Pro mě velmi vtipný zážitek. Objednala jsem si Hawaii s extra slaninou navrch. Donesli Hawaii se šunkou a extra šunkou. Když jsem se slušně zeptala:D A kde je ta slanina, tak mi slečna s vážnou tváří namítala:D Ale tohle je slanina. Já na to: "ne to je šunka" a ona, neto je slanina. Sandra se dusila smíchy:D A já už toho taky měla dost, že jsem řekla.. Ok, není to slanina, ale WHATEVER:D Měla jsem stochutí jít koupit slaninu a ukázat, co je to slanina. 

Po pizze, nutno podotknout, že byla opravdu dobrá, jsem se vrátily do hotelu, provedly check in a nechali se dovézt do Manhattan beach mall. Nebojte, ani nás nenapadlo jít do obchoďáku. Od mall jsme se totiž vydaly na mou milovanou Manhattan beach. Bylo to cca 20 minut rychlé chůze. Bylo úžasné vidět, jak se pláž za 2 měsíce změnila k nepoznání. Písek byl horký a voda pořád ledová jako p...e. Prošly jsme se okolo mola, já si koupila Frapucino a bylo nám krásně... Ve 4.20 jsme se sebraly a šly postupně zpět k obchoďáku a do mallu. Sandra se opět dožadovala jídla, tak jsme si daly gyros po Gyrosu, šupky dupky do bazénu. Sandra mě celou dobu napomínala, že jsem jak dítě, protože jsem v bazénu chtěla zůstat 45 minut:D a podruhé, když jsem si koupila m&m´s, které prý má hodně calorií - NO A CO!!!!!!

Den 2 - Neděle 6.5.2012 - Hollywood, Hollywood, Hollywood

Dnešní den si budu dlouho pamatovat. Ale popořadě. Budíček v 6.25 a to, když se Sandra snažila zbořit sprchu...Přijdu do koupelny s otázkou, asi hloupou, co se děje a Sandra:D "the fucking shower doesn´t work" - překladem "Ta zasr..á sprcha nefunguje. No tak jsem přišla zapla sprchu s tím, že jdu opět spát:D No to se už nepovedlo:D Tak jsem definitivně vstala, připravila si věci na check out a šupky do koupelny. Na recepci jsme odevzdali klíč a byla nám ihned přidělena nová místnost, tak jsme si tam hned dali věci. Pro koho je to zmatečné vysvětlím. Oficiálně dovolená začala v neděli 6.5. a to jsme také měli zaplacený hotel. Abychom LA poznali více přijeli jsme o den dříve s tím,že jsme si zaplatili i pokoj. Protože to byly dvě rozdílné rezervace, nešlo nás ubytovat v jednom a tom samém pokoji. Po vybalení věcí se šlo na snídaji:D Mňam... Vajíčka a lá benedict, 2 francouzský toustíky, javorový syrup a klobásky. Po snídani v 9 hod nás vyzvedli a jelo se na tour po LA. No popravdě. Seděli jsme v autobusu Ale i tak. První zastávka Marina bay. Největší marina v LA. Pak na populární Venice beach, kde se např. natáčel seriál Baywatch (pobřežní hlídka) a kde, ano, kde Sandra zdemolovala můj 2 týdny starý foťák. Poprosila jsem jí o fotku no a nějakým nepatřením (nechápu) upustila můj foťáček do písku. Co říct, jen to, že foťák už nešlo více používat (otevřít či zavřít) takže foťák, který jsem si kupovala hlavně na cestu, byl před samotnou cestou zničen. Včera jsem byla v servisu zeptat se, jestli je možné ho opravit a kolik by to stálo. Vzhledem k tomu, že oprava je okolo 200 dolarů a nový foťák stál 120 dolarů, je Vám asi jasné, co je výhodnější. No, ale co stane se a může se to stát komukoliv. 

Mým snem, přáním a očekáváním bylo vidět Walk of fame (chodník slávy) a nápis HOLLYWOOD. Nápis jako takový jsme viděli z velké dálky, tak se zdá maličký, ale já byla v sedmém nebi. Pořád to tak nějak vstřebávám. Jak popsat Hollywood... auta, lidi, bary, divadla, hluk:D Kodak theatre, Čínské Divadlo, chodník slávy, Santa Monica bvld neboli začátek či konec Route 66. Pořád mám z LA smíšení pocity. Není to místo, kde bych chtěla žít, to rozhodně ne!!! Ale bylo pěkné vidět hotel, kde se natáčel film Pretty women nebo Rodeo drive, Beverly Hills, Hollywood, Sunset bvld... 

Den 2 pondělí 7.5.2012 - Joshua tree national park

Je čtvrtek 10.5. a já začala doplňovat deník:D. Takže pondělí 7.5. byl oficiální začátek naší "odpočinkové dovolené". V 8 hod ráno byla organizační schůzka, kde se očekávalo, že všichni opustí své pokoje a budou po snídani. Říkala jsem si, že by bylo fajn mít za průvodce mladého, sympatického mladíka. No to bych to ovšem nebyla já, aby nás nepřivítala sympatická slečna Anne. Z Anne se nakonec vyklubal nejlepší průvodce na světě:D a my byli rádi, že jí máme:D Vždy usměvavá, milá a plná elánu i po 7 hodinách řízení. Asi bych se měla zmínit o naší skupince. Cestovalo nás dohromady 9 turistů + Anne. 5 lidí z Austrálie. Karen, Giles, Matt, Trish, Leslie, Marie, Magda, Já a Sandra. Karen a Giles procestovali snad celý svět. V USA budou 4 týdny (8 dní naše cesta, pak se poplaví do Anchorage - Aljaška poté stráví nějaký čas v New Yorku a šupky domů do Adelaide. Matt byl z pláže:D Typický aussie boy. Jeho přízvuk bych nepřála nikomu, ale byla s ním sranda, to se musí nechat. Přijel cca 2 týdny před začátkem naší cesty a skončení má v plánu Kanadu. Trish je svobodná matka, která na cestě oslavila své 40. narozeniny. V USA pobyde cca 2 měsíce:D Podle toho co říkala, procestuje opravdu celé státy. Leslie. Ta dostala nás všechny. Leslie, dámy a pánové, je 70letá dáma, která miluje cestování. Je to bývalá učitelka. Ano tato dáma absolutně zapadla mezi nás, nebála se kempovat, nikdy si nestěžovala. Její tůra do srdce Grand Canyon ohromila nás všechny. Šla dolů 2 hodiny a nahoru 3,5 hodiny v bouřce, v dešti, ale zvládla vše. Je sice pravda, že druhý den se nemohla hnout, ale kdo ANO:D Marie je velmi sympatická mamina z Rakouska. Po naší cestě jí čekala další a to ze SF do Seattlu. Ráda bych podotkla, že já chci tuto cestu absolvovat příští rok. Nu a Magda je aupair z Columbie v tuto dobu žijící ve státě Virginia. Toť naše skupinka.

První den našeho putování nás čekalo 500 km do srdce Joshua tree NP. Park plný kamení a stromů jménem Joshua:D Asi nic zajímavého řeknete, ale opak je pravdou. Zvláštní kamenné útvary spolu se stromy tvořily velmi zajímavou scenérii a já zůstala s pusou dokořán. Musím říct, že asi největší dojem na mě udělalo, když jsem spatřila zlom San Andreas. Zlom díky němuž má Californie tolik zemětřesení a díky němuž bude "za chvíli" (pár miliónů let) Californie ostrovem. Každý rok se vzdálenost mezi zlomem prodlužuju, takže na vyhlídce si můžete přečíst, že za rok bude stát o 1 in dál než letos:D PROSTĚ COOL  VĚC. Poté jsme opět nasedli do naší "rakety" a upalovali do Arizony. Hranice byla cca 2,5 hodiny daleko a cesta se vlnila pouští jak had. Nikde nic:D jen poušť a silnice. Camping v Arizoně byl neuvěřitelný. Asi nejteplejší camping, co jsem kdy zažila.Absolutní ticho, voda a od 4hodin ráno nás budily oslové a ptáci...BOMBA!!!! No vzhledem k tomu, že jsme druhý den  vstávali ve 4.30, tak nám to ani moc nevadilo. Za zmínku stojí taky organizace a jídlo. Na začátku jsme dali 50 dolarů, což pokrylo jídlo na dobu kempování. Jak jsem již říkala, jedlo se velmi zdravě... a měli jsme vařič - ano o 4 plotýnkách:D připojený na plyn:D.Na začátku nás Anne rozdělila do 3 skupin a vždy jedna skupina vařila, druhá čistila dodávku a třetí myla nádobí a postupně se to prostřídalo... Nu toť první den.. 

Den 3 úterý 8.5.2012 - Grand Canyon 

Bože, Grand canyon... Každý rok navštíví tento výjimečný NP 5 000 000 návštěvníků a pouze 5% z nich jde dolů. My jsme jedni z nich. Začněme ovšem hezky pozvolna:D a bez emocí:D Budíček 4.30 - v polospánku a pološeru a bez brýlí se snažím nezabít a dojít celá do umýváren. Poté sbalit kemp, snídaně a v 6.15 nasednout do dodávky a upalovat do světa divů. Když to vezmu kolem a kolem, celou dobu jsme vstávali ne později než v 6.30 hod. - tomu říkám dovolená. 

Asi nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem poprvé spatřila Grand Canyon. Nepopsatelný, mimořádný zážitek, který nás čekal po 4 hodinách jízdy. Anne s námi hrála hru. Zavázala nám oči šátkem, utvořili jsme hada a ona nás vedla. Poté jsme utvořili řadu a šátky sundali a bang - Grand Canyon jako na dlani. Úplně jsme zalapali po dechu, já tedy určitě. Nevím, fakt nevím, jak popsat pocity a myšlenky, které se mi v tu chvíli honily hlavou. Je tak obrovský, jedinečný, nádherný, velkolepý, tichý. A jak tam tam stojím a absolutně hloupě se culím od ucha k uchu se mě Sandra ptá, proč brečím...Ano přátelé, tekly mi slzy po tváři. Gold Grand Canyon - žádný Béčko pro Petru!! :D Po krátké podívané přišel na program obídek a fotky a po obídku nás čekalo celé odpoledne a noc v Grand Canyon. A my se vydali dolů. Jít dolů nebylo tak špatný:D... Cesta zpět, to už bylo horší, ale i tak se to dalo zvládnout. Jediné na co člověk musí myslet, když jde dolů je voda (hodně moc a moc) a čas, ten je asi nejdůležitější. Pro srovnání 1 hodina chůze dolů=2hodiny chůze nahoru. To jsme absolvovali my. S tím rozdílem, nechápu jak,  nám cesta nahoru trvala pouhých 45 minut:D Ale přišly jsme akorát, když nás chytla bouřka a déšť. Po úžasné podívané a skvělém odpoledni (po bouřce jsme ještě šli okolo rimu), nás čekala jedna z nejhorších nocí (to jsem ještě nekempovala v Yosemite NP), co si pamatuju...Camp byl cca 20 minut jízdy. Postavili jsme stany a jelo se na západ slunce. Nebudu říkat, že to byl opět naprosto ojedinělý zážitek. GC najednou hrál jinýma barvama a mělo to úplně jinou, až děsivou, atmosféru. No a teplota během 5 minut padla na 0°C. Po návratu do Kempu jsme uvařili mňamku véču, udělali si smores na ohýnku, oblíkli si milión věcí a šup spát. Můj spacák je do + 55F (12°C), teplota byla 32F (0°C).Asi si dovedete představit, jaká kosa byla. Ale překvapivě jsme všichni usnuli a probudil nás až budík v 6 ráno. Zmrzlá jak psí hovno (omlouvám se za ten výraz, ale je perfektně výstižné) jsem se těšila na horkou sprchu jak na smilování a vyplatilo se. Rázem to bylo o něčem jiném. Slunce vyšlo okolo 5.20 a teplota se rázem šplhala nahoru až během 20 minut opět bylo vedro. Takže z čepice, šály, rukavic a veškerého šatstva se šlo do tílka a kraťas. Jinak jedna malá informace na závěr. Grand Canyon je díky řece Colorado hlubší a hlubší. Takže rekapitulace - Californice bude ostrov a GC je hlubší a to ještě není konec:D

Den 4 - 5 středa,čtvrtek 9.5. - 10.5. 2012 - Route 66, Las Vegas

Tento den mi bude závidět hodně motorkářů, viď Tati? a mají pádný důvod. Route 66. Historická silnice spojující Santa Monicu a Chicago. My opustili GC a vydali se na severozápad do města Seligman, které je známé jako město zrození route 66. Můžete tu najít spoustu sranda věcí jako Jamese Deana, Ukazatele a SPZ všech států, kudy route 66 prochází, Marylin. Obsluha v místním občerstvení taky stojí za to. Seligman je také známý pro film Cars (auta). Po této úžasné návštěvě asi nejvtipnějšího města (jedna ulice) nás čekal piknik u místní střední školy a nákup ve Walmartu (alkohol, alkohol, voda) - z toho vyplývá, že do Vegas jsme přijeli řádně připraveni. Walmart ve městě XY byl plný starých lidí, nedělám si srandu, nepotkali jsme osoby mladší 70 let, Kubo něco pro tebe. Nicméně po doplnění zásob už nás od Vegas dělilo pouhých 2,5 hodiny. Krajina... poušť, poušť, poušť, sem tam domek, ale ta rovná silnice - WAU.. bylo možné vidět několik desítek mil daleko. No, ale to už jsme překračovali Hoover Dam a tedy hranici mezi Arizonou a Nevadou. Věděli jste, že Nevada je stříbrný stát??? Ne, tak teď už to víte!:D Každý stát v USA má svou přezdívku:D California je Zlatý stát (the golden state), Arizona je stát Grand Canyon (The Grand Canyon state) a Nevada je stříbrný stát (The silver state). Pro zajímavost Colorado je stoletý stát (the centennial state). Ale zpět... Příjezd do Vegas je velmi zajímavý.... jste plni očekávání, říkáte si Vegas, wau... a ono to tak horký není. Jedete poušť, nic, poušť nic a najednou během jedné míle je zeleno a živo. První Casino bylo Hacienda, ale jinak nic kolem. Jen domky, domky a nic z toho, co Vegas dělá Vegas. Od Vegas jsme měli velká očekávání. Za 1.) čekaly nás 2 noci v hotelu s bazénem a vlastní koupelnou:D Po mrazivé noci v GC to bylo více než vítané. Za 2. ) BELLAGIO, THE MIRAGE, MGM GRAND - prostě jsme se rázem ocitli ve filmu Ocean´s eleven (Dannyho parťáci)..no a za 3.) Limo ride - jízda limuzínou - bože to byla jízda:D. Prostě ve Vegas nás čekala civilizace!!! První věc, která bylo pro mě zážitkem byla večeře!!! Bufet v hotelu Luxor. Celý bufet je 20 dolarů a je to o tom co sníš to sníš, co vypiješ, to vypiješ. Kdybyste viděli ty dezerty a to jídlo - mňam! Celkově jsem byla velmi překvapená, jak je Vegas levný. Taxi - do cca 20 minut jízdy - 15 dolarů. Pokoj v MGM Grand je možné v týdnu a mimo letní sezónu sehat za 40-60 dolarů + show... PROSTĚ VEGAS, BABY!!!! Vegas je jinak velké město uprostřed ničeho a kromě Las Vegas Bvld neboli Las vegas strip nestojí za vidění. Jen a jen kasina, bary, nuda... Ha ha ha, ani náhodou. Vegas je Vegas a jen Las Vegas Bvld stojí za to. Ve Vegas je dovoleno vše. Pití na veřejnosti. Prostě žádná pravidla. Vlastně ano, Vegas má jedno pravidlo a to zní: "Co se stalo ve Vegas zůstane ve Vegas" ( What happens in Vegas stays in Vegas). Mě stačily 2 noci ve Vegas a měla jsem pocit, že jsem ho překrmená. Pokud nejedete cíleně do Vegas utrácet peníze za Casina a show jsou 2 noci až až. První noc - bože ánoooo - limo ride, aneb největší limuzína, co jsem kdy viděla. Ve Vegas jsme potkali druhou skupinu, která měla stejný program jen s tím rozdílem, že začínali v SF a končili v LA. Pilo se a pilo:D Byla sranda veliká. Jelo se na světelnou show..ani nevím, kde to bylo. Show byla impozantní... barvy, Queen, kýč?? Možná, vše ve Vegas je kýč, ale tak nějak to nevadí. Po světelné show nás řidič vyhodil:D u hotelu a Casina Bellagio, ANO Bellagio:D Asi každý zná nebo někdy slyšel o fontáně před hotelem Bellagio. Fontána je úžasná, byla jsem schopná ji sledovat celý večer. Jelikož já jsem byla v Casinu poprvé v životě, zkusím to popsat mýma očima. Slovo "Exit" je psáno tak malým písmem, že i Ferda Mravenec je větší než samotný nápis. Žádná okna, takže casino vypadá stejně jak ve 4 ráno, tak ve 4 odpoledne. Žádné hodiny,nikde,absolutně nemáte pojem o čase. Po návštěvě Bellagia jsme se procházeli k hotelu Mirage a Treasure island, The Venetian... a ccca ve 2 ráno jsme si nechali přistavět taxi a šupky dupky do hotelu. Druhý den jsme se rozhodli, že strávíme celý den na Stripu:D Ano celý parný den na Las Vegas Bvld. Prošly jsme se Sandrou k Hard rock Café, MGM Grand, kolem hotelu New York New York a Excalibur. Asi největší atrakcí pro mě byla návštěva M&M´S world. 4patra všeho možného s motivem M&M´S. Ve druhém patře si můžete natočit tolik M&M´S kolik jen sníte, můžete ochutnat. Ve 3. patře je možné se vyfotit s opravdovým:D M&M a sledovat film a 4. patro si nepamatuju. Možná byly jen 3. Já absolutně miluju čokoládové M&M´S s příchutí Mint a malina - mňam....

Cca ve 4 hodiny jsme se odebraly k hotelu, kde jsem asi na hodinku zapadla do bazénu. A poté nás čekala druhá noc ve Vegas. No s tímhle se asi podělím, protože doteď se tomu musím smát, i když je fakt, že mi do smíchu moc nebylo. Přípravy na večer. Zas tak horký to nebylo, nicméně, koupily jsme si se Sandrou speciální "skleničku" na večerní drink. Nejprve jsem řešila dilema, jak to převezu v letadle do Denveru, pak někam jinam, kde budu další rok a pak do čr. Když už jsem se rozhodla, že to teď nebudu řešit, tak jsem si ji koupila za 6 babek. Večer jsem ji celou naplnila margaritou - 3 flašky:D S pocitem, že jsem fakt dobrá a skvěle připravená, jsme se hotelovým shuttle nechaly dovézt opět do centra světel a zábavy. Tento večer jsme se rozhodly sledovat západ slunce z Eiffelovky. Vstup 15 dolarů, ale stálo to za to. No takže, co se stalo. Petruška nakrásně naklusala koupit si lístek s mojí mini skleničkou v ruce. Slečna za kasou ji spatřila a usmála se na mě s otázkou jestli jsem už dopila můj drink.... Já se podívala na skleničku, jak to jako myslí,vždyť jsem jí před 20 minutama naplnila, tak, že to má vydržet celý večer. Dopadlo to tak, že jsem musela můj milovaný drink vylít do záchoda. A to jsem se jako správný idiot ještě zeptala, jestli mi ho můžou pohlídat na pokladně, já bláhová!!!!!!! Takže celý večer se mi Sandra smála, já byla nejdřív hodně naštvaná, ale smát jsem se musela taky. Nutno podotknout, že výhled z Eiffelovky opravdu stál za to. Vidět fontánu u hotelu Bellagio, západ slunce, světelný Vegas z výšky. Wauuu, vřele doporučuju. Cílem tohoto večera bylo vidět pár show a zkusit automat. Další vtipná věc. Myslím, že kdybyste mě viděli hrát automat, tak se počůráte smíchy. Já, nikdy na automat nehrající, nešahající jsem se rozhodla vložit 1 dolar. Jak tam tak sedím, tak si říkám... No a co jako teď, takdy návod nemají, tak jsem mačkala a mačkala:D kolečka se točila a já během sekundy přišla o dolar:D a ani nevím, jak:D Toť mé gamblerské Já. Pokud pojedu někdy příště do Vegas, tak tomu musím přijít na kloub a nebýt za blbce. Po mé gamblerské minutce jsem se rozhodly vrátit zpátky do hotelu, sbalit věci a připravit se na odjezd příští den ráno. Bilance z Vegas. 2 noci a dost a M&M´S World je to nejlepší místo na světě.

Den 6 - pátek 11.5.2011 - Death Valley NP, Bishop

Ha, moje 10ti měsíční výročí v USA. Dnes nás čekala dle mého jedna z nejvíce očekávaných zastávek. Death Valley NP, v létě nejteplejší místo na planetě. Nejníže položené místo ve Spojených státek. Absolutně nehostinná krajina, kde byste nechtěli kempovat ani za zlatou cihlu. Sandra umírala už jenom při myšlence, že jedeme do místa, kde je v lednu průměrná teplota 22°C, v květnu je to 35-40°C. My jsme měli květnovou teplotu s jasně modrou oblohou -takže jsme se cítili jak ve 100°C. Death Valley NP je vzdálen cca 2 hodiny jízdy od Vegas. My jsme projížděli celým údolím a zabralo to cca 7 hodin. Měli jsme 4 zastávky. Tou první byla vyhlídka na údolí. Musím říct, že bylo až k nevíře vidět tak pusté a nehostinné místo. Druhá zastávka byla absolutně nejlepší. Šlo o místo, které se nachází pod  úrovní hladiny moře. Solná pole, absolutně nedýchatelný vzduch. Voda v mé flašce se dostávala téměř do varu. No to přeháním, ale během 5 minut se z ledové vody stala teplá břečka. No nicméně, pít jsme museli. Zkusím Vám to ukázat. Takže zavřete oči, je vám teplo, ne ne, je Vám vedro... otevřete a podívejte se dokola...Jediné co vidíte je bílá solná plocha ohraničená skálami. Absolutně fascinující pohled.Toto místo jsem si opravdu užila. Zvláště, když mi sůl zůstala na botech celý den.

Po této úžasné podívané následovala zastávka na obídek u informačního centra. Okolo nás se procházel chipmunk a čekal, co on bude mít k obědu.

Po obídku následovala poslední zastávka v Death Valley NP. Písečné duny. Toto místo bylo překvapení, které nám Anne dala. Malá plocha s horkým pískem, dunami, prostě Death valley mnoha tváří. Pokud se někdy budete chystat navštívit Death valley a nebude si jisti, jestli je toto místo hodno vaší návštěvy, tak vězte, že ano!!!! 

Death Valley za námi a před námi se z ničeho nic vyhouplo pohoří Sierra Nevada. Okamžitě jsem byla ve svém živlu. Hory, hory, hory. Nevím, co to se mnou hory dělají, ale pohled na ně mě vždy okamžitě uklidní a zároveň rozhodí. Sierra Nevada nejsou žádné kopečky, ale hory s nadmořskou výškou 4,421 m.n.m. Nejvyšší horou je Mount Whitney a Yosemite NP jsou jeho součástí. Naší první zastávkou bylo město Bishop, kde jsme kempovali. Večer přišla Anne s dalším překvapením. Tentokrát večerním koupáním:D Venku byla zima, přeci jenom hory. Jeli jsme cca 10 minut autem. Uprostřed pustiny se nacházelo jezírko s horkou vodou. Ano horký pramen uprostřed ničeho. Paráda. o Jakmile jsme ovšem vodu opustili, čekala na nás slečna "Kosa, jak blázen", ale my jsme stateční, takže jsme to všichni vydrželi. Jé, málem bych zapomněla. Před spaním jsme šli za večerní hygienou:D A potkali Yetiho:D Nedělám si srandu. Představte si, že nějaký blázen, si oblékl  kostým Yettiho a strašil po kempu. Chudák malej, mě se snažil vylekat 2x a pokaždé jsem ho viděla jako první, ale měl to promyšlený. Před spaním Anne řekla, tak dneska je štědrý večer a zítra jsou Vánoce, tak běžte spát a zítra rozbalíme dárek. Tím dárkem byl Yosemite NP.

Den 7 -  sobota 12.5.2012 - Yosemite NP

Už nebudu zmiňovat, že jsme opět vstávali s východem slunce. Sprcha, která bodla:D byla super skvělá. Teplá voda a dlouhý interval. Po snídani jsme sbalili kemp a vyrazili směr Yosemite NP. Jak řekla Anne, tak to také bylo. Yosemite byl opravdu vánoční dárek. Začali jsme ho rozbalovat ráno kolem 8 hodiny ranní, kdy jsme opouštěli Bishop a kemp. Pokud mohu srovnávat, i když to asi není úplně na místě, pohoří Sierra Nevada je markantně odlišné od Rockies. Sierra Nevada je hodně kamenité a šedé pohoří, které sem tam tvoří lesy (tedy z našeho pohledu). Jakmile jsme začali stoupat do centra pohoří a k NP krajina se rapidně začala měnit a hodně z nás pocítilo nadmořskou výšku. Nevím, co to, ale já žádný tlaky nazažívám ani když jedeme do Vail, takže jsem nic necítila ani nyní. Sandra mi pořád říkala, cítíš to? Asi mi praskne hlava... No nevím, mě praskala hlava z něčeho jiného a pres jsem necítila:D První zastávka byla u obrovského jezera s horami:D Neptejte se mě na jméno, protože bych stejně nebyla schopná říct ani "ň", jaká to byla nádhera...Další zastávkou byla vyhlídka na Yosemite Valley.. v dálce s Half dome a vodopády. Poté už jsme vjeli do parku. Ze všeho nejdříve jsme jeli do kempu postavit stany a připravit věci na večerní sprchu. Tato noc měla být velmi speciální a neobvyklá:D o tom, ale později. Takže po této přípravě+ přípravě na velký hike jsme opustili kemp. Naše cesta vedla do vesnice, na jejíž jméno si ani za boha nevzpomenu, ale odkud nás autobus dovezl do výchozí pozice. Poté už jen zvesela nahoru a nahoru a nahoru k vodopádu Nevada. Nedělá mi problémy chodit nahoru, ale děsila mě představa cesty dolů. Protože to bylo strmější a strmější. Cestou jsme museli překonat lehký vodopádek, z kterého se nakonec vyklubalo velmi vítané osvěžení. Poté už jen nahoru a nahoru:D áááááááááá odzbrojující podívaná na Yosemite Valley. Překrásné skalní útvary, vodopády, příroda aaaa... koňská hovna.. nebudu říkat bobečky, protože to fakt nebyly bobečky. Ještě doporučení. Pokud se někdo chystáte do Yosemite, tak název naší stezky bylo Mist trail, a pokud se chcete dožít vrcholu, tak za prvním odpočinkem a poslední možností doplnit vodu postupujte kupředu až na rozcestí (je tam velký, obrovský balvan a ukazatel....), rozhodně se vydejte vpravo, nikdy vlevo.... My jsme se vydali vpravo, což je možná zdlouhavější, ale.... Jakmile jsme došli k Nevada Falls (vodopád Nevada), tak se naše cesta začala stáčet strmě dolů, když říkám strmě, tak strmě. Museli jsme opravdu vážit každý krok.. Šlo o jakési "schody", které vedly až do údolí (právě k tomu rozcestí). Cestou dolů jsem myslela, že to Sandra vzdá a půjde zpátky, opravdu byla na pokraji sil a to jsme šli dolů. Přála bych Vám vidět tváře lidí, co šli nahoru... Z tohoto důvodu nikdy a jak jsem již říkala, na rozcestí vpravo!!!!!. Cestou dolů nás čekal další spektakulární zážitek - vodopád Vernal. Trochu mě pobavil nápis nekoupat se a neskákat do vodopádu:D Po tomto vodopádu nás čekala jak jinak než cesta dolů, ale absolutně nový zážitek pro mě. Naše cesta vedla těsně kolem vodopádu, takže okolí bylo velmi, velmi mokré. Asi Vám nemusím říkat, že jsme přišli totálně promočení, ale s úsměvem na tváři. Pod vodopádem na nás čekala duha a my jsme po 5 hodinách pocítili úžasný pocit a to, že jsme konečně dole:D Musím říct, že pro mě to byl asi nejlepší hike v životě. Sandra říkala nejlepší a nejhorší zároveň.Nebudu popisovat co jsme viděli a neviděli cestou, protože to je krásně zmatované na fotkách. Asi nejde popsat tu nádheru a velkolepost. Připadali jsme si jako mravenečci na pískovišti:D  Ale to ještě není konec:D Po sestupu od "základního tábora" na nás čekala Anne celá dychtivá, jestli se nám to líbilo a co jsme viděli a ano, jestli jsme neviděli Medvědy.K těm se ještě vrátím. Tento večer byla na programu pizza. Musím říct, že California má nejlepší pizzu. V Coloradu, to se prostě nedá jíst. Vzali jsme pizzu a odebrali se na místo:D, ze kterého jsme sledovali západ slunce. No a cestou necestou... co Peťula nevidí....MEDVĚDA.. si tam tak seděl na stráni, něco baštil a relaxoval.. a já z toho měla druhé Vánoce. Říkala jsem si, že by bylo super vidět medvěda, když California má medvěda ve státní vlajce a Yosemite NP ve znaku. Takže já viděla černého medvěda... Místo, které si pro nás Anne vybrala bylo absolutně úžasné. El Capitan, Half Dome, vodopády jak na dlani. Tak si tam sedím, jím pizzu, jsem v sedmém nebi a co neslyším......"To je ale super místo" málem jsem spadla do údolí. Ano čeština... s absolutní nechutí jsem se otočila, vzala pizzu a přesunula své pozorovací stanoviště. Sandra se ptala, co se děje, že se tvářím jak.... A já.. lidi z Čech!!!! To už projevovala takové nadšení, běž a řekni ahoj a tak... Já vím, že to zní blbě, ale ptala jsem se... Proč???? Nechápala... Prý jakmile se švédi, kdekoliv ve světě potkají, hned si začnou povídat. Mě nevadí, když tu potkám někoho, kdo má předky z čech, ale nesmějí promluvit česky. Potkala jsem čechy v LA = tragédie.... češi ve Washingtonu DC = tragédie... co to s námi (nebo se mnou je???) Tak jsem se snažila Sandře vysvětlit, že my, češi takoví nejsme, nebo možná ano, ale já ne!!! Chtěla jsem si tu atmosféru vychutnat hezky po americku:D bez českého nadávání nebo v tomto případě bez moravského přízvuku:D No, ale to už jsme seděli zpátky v dodávce a šupajdili jsme do Kempu. Takže k Medvědům! Kempovali jsme v Yosemite NP, takže velmi přísná pravidla. Žádné jídlo ve stanu nebo v autě. Jídlo muselo být uzamčeno ve speciálních skříních. Žádné kosmetické a hygienické přípravky - medvědi to cítí - zvlášť mint je přitahuje. Na základě toho jsme se rozhodli vše zamknout v kufru. Další věc teplota měla opět klesnout k bodu mrazu. A tentokrát nás čekal velmi základně vybavený kemp. Žádná sprcha, žádný splachovací záchod. V tomto byla tato velmi speciální - já jsem nespala a celou dobu jsem čekala, že někdo zařve medvěd a druhým důvodem. Byla strašná zima od země. Měla jsem na sobě 4 vrstvy triček, troje kalhoty, čepice, šála, rukavice, deka a stejně jsme myslela, že umrznu. Proklínala jsem Sandru, že jsem jí dala teplejší spacák a já tu mrzla jak idiot. Nu, ale noc jsme přečkali a čekalo nás posledí ráno. Na to jsem si s Anne připravila překvapení pro ostatní. Chudáci, vypadali snad hůř než já:D Nikdo (kromě Sandry a Anne, která spala v dodávce) nespal. Tím překvapením byla snídaně. Mňam... Palačinky. Ano, kempování vcelku stylové. Ještě, že jsou palačinky tak rychlý a snadný (mléko, vejce, mouka):D Takže v 6 hod ráno jsem uprostřed Yosemite NP dělala palačinky:D No, ale to už patří do další dne. Shrnuto, podtrženo - Yosemite NP, jeden z životních zážitků, které stojí za zopakování.

Den 8 - neděle 13.5.2012 - San Francisco

Poslední den s partou lidí. Jak jsme celou dobu říkali, jsme parta kamarádů na dovolené. Je to až k nevíře, jak jsme si všichni sedli, nebyla žádná křeč a vše probíhalo bez problémů. Ne že bychom očekávali problémy, ale jeden nikdy neví. Anne nám řekla, že jsme byli jedni z jejích oblíbených skupin. Vstávali jsme brzy a dobrovolně( tomu jsme se museli všichni smát, protože každý si večer nařizoval budíka), neremcali jsme, neztěžovali si... Byla s náma sranda a měli jsme pořád úsměv na tváři. Kdo by neměl, kdyby ho čekala cesta jako nás. Každý z nás si to užil plnými doušky a musím říct, že to co jsem viděla a prožila ze mě udělala nového bohatšího člověka. Pokud někdy pojedu na poznávačku do cizích krajů - jedině s Intrepid Travel. A že už mám nějaké destinace v plánu. Zpět k poslednímu dni. Cesta do San Francisca trvala 4 hodiny. Projížděli jsme zelenou, kopcovitou krajinou, která nestojí za detailnější popis. Projížděli jsme Oaklandem, které je považováno za předměstí San Francisca. Přes most Oakland bay bridge do SF. Všichni jsme měli obličeje přilepené na skle. San Francisco, můj sen. Vidět ostrov Alcatraz, Golden gate bridge, budovu transamerica,největší Chinatown mimo Čínu, cable cars, tramvaje z různých koutů spojených států. Prostě San Francisco. Zamilovala jsem se do tohoto města až po uši. Zvuk racků, kopcovité město, které má některé ulice tak příkré, že se tam nedoporučuju parkovat. Prostě San Francisco. První den tedy v neděli jsme do San Francisca dorazili okolo 3 hodiny odpoledne. Anne nás vzala na Golden gate bridge. Měli jsme štěstí (vlastně celé 3 dny), protože bylo krásně jasno a most se na nás usmíval v celé své délce 2,7 km (cca 1,7 mil). Nebudu říkat fakta o GG, ty si můžete najít na internetu. Most je prostě brilantní, dokonalý. Jelikož je most součástí dálnice California 1, je tu velký provoz. Velkou atrakcí je půjčit si kolo a přejet most na kole. Nedoporučuju ani náhodou. Chodci a cyklisté mají společný prostor (maličkatý), musí neustále kontrolovat chodce, kteří mají přednost a speciálně turisty, kteří se snaží získat 1000 a 1 obrázků GG:D, jak tomu bylo v našem případě. Na mostě je děsně větrno, takže jsem byla ráda, že můj klobouček zůstal v dodávce a já si vzala basebalku a bundu. Z mostu je možné vidět delfíny, tuleně a někdy se poštěstí vidět i velrybu... to se nám ovšem nepoštěstilo. SF má stejnou teplotu vody jako Aljaška, proto je tu možné najít tyto krásné živočichy, které se běžně v Californii nevyskytují. Po této krásné procházce přes most nás Anne odvezla k USA hostels, kde byl cíl naší cesty, a kde jsme zůstávali další 3 dny. Co říct závěrem... snad jen, že s Anne plánujeme cestu na Aljašku příští léto - ještě uvidíme, jak to všechno vyjde a celá dovolená prostě vyšla na jedničku:D 

San Franciscu a Napa valley asi věnuji vlastní článek:D

Každé místo kde jsme byly v nás zanechalo nesmazatelnou stopu a já upřímně doufám, že na některá místa se budu moci v budoucnu vrátit.