San Francisco a Sonoma Valley

O San Franciscu jsem se trochu zmínila v předešlém článku. Nás čekaly 3 dny v San Franciscu. Ok 2 protože 1 jsme trávili v Napa Valley.

Do Napa jsem cestovali v pondělí 14.5.2012 v 8.20. Miluju USA hostels, nejlepší na světě. Měli jsme pokoj s koupelnou. Pokoj jsme sdíleli s dalšími obyvateli (2 slečny první noc, a 2 slečny poslední noc). V ceně hostelu je kontinentální snídaně. Tolik toustů jsem snad nikdy v životě nesnědla. Mňam. opečený toustík, máslo a marmeláda:D Jelikož moje snídaně je už posledních několik let stále stejná, byla to opravdu vítaná změna. Po snídani nás v hostelu vyzvedl autobus plný japonských turistů:D ok 5 lidí a vyrazilo se do země vína. Asi bych se měla zmínit o řidiči a zároveň průvodci. Uhlazený Paul byl noční můrou všech cestujících. My jsme se nejprve smály, ale v zpátky v hostelu mi to nedalo a rozhodla jsem se podat stížnost. Ale proč. Výlet se měl odehrávat v Napa Valley s degustacemi. Zaplatily jsme každá 130 dolarů, takže jsem očekávala, že degustace bude v ceně, ale ouha... Takže to mě asi naštvalo jako první, ale degustovala jsem 3x... Další a hodně pádný argument, který mě vytočil bylo to, že jsem do Napa ani nedorazily. Celá tour se odehrávala v Sonoma Valley. No a poslední kapkou byl Paul, který jako průvodce nestál za nic. Pří jízdě SF nám vykládal, jak všichni cvičí jógu a jak o každé ráno relaxuje, pak nám řekl, kde je jeho oblíbené místo pro piknik.. To už jsem se fakt dusila smíchy, ale dostalo mě to, když se asi po půl hodině monologu zeptal, jestli někdo mluví anglicky. To jsem si už říkala, jestli si fakt nedělá legraci. Při cestě do prvního vinařství jsme minuli nápis, který nás vítal do Napa Valley. Tento nápis, jak to říct je jedním z nezapomenutelných okamžiků a Paul ho prostě minul. Štěstí, že já jsem fotografující maniak a nějakým zázrakem jsem ho vyfotila. Když jsem Paula požádala, zda bychom u něj až pojdeme zpátky nemohli zastavit, řekl, že udělá, co je v jeho silách. Nebudu asi zmiňovat, že jsme nápis minuli asi 20 minut nato a on nezastavil. Později mi blekotal něco o policii a kdesi cosi. Ale budiž, říkala jsem si, že fotku máme:D Asi bych se měla zmínit o jeho řidičských schopností. Nevím, kam pospíchal, protože jsme letěli jak draci. Vymetal každou díru na silnici, zatáčky řezal tak, že jsem se jednou pořádně praštila o okno... Jak říkám se Sandrou jsme se smály, ale ono to tak vtipné fakt nebylo. Celí šťastní, že jsme živí, jsme dorazili do města Sonoma. Tady byla  hodinová pauza, kterou jsem využila k další ochutnávce. Znáte dezertní víno??? Nejlepší na světě. Používají ho na zmrzku nebo jen tak a nebo ho pijí s čokoládovou omáčkou (speciální čokoládovou omáčkou). Neodolala jsem a jedno si koupila. Trochu jsem trnula, jak přežije cestu ze SF do Denveru, ale přežilo. V Sonomě jsme si se Sandrou došly na pizzu. Musím uznat, asi nejlepší margarita, co jsem kdy jedla. Vím a opakuju se, ale nejlepší pizza - California. No a zpět do autobusu a jelo se na vyhlídkové místo, kde jsem se zdržela degustace:D Místo, které mi svými kopečky připomnělo jižní Anglii:D. Celkově mi oblast SF připomínala města v jižní Anglii, možná proto jsem se tam cítila tak dobře. Kdo ví? Poté už jsme jeli na poslední místo a tím bylo vinařství Sebastiani. Jedno z největších v Sonoma Valley. Tady jsem si degustaci nenechala ujít a dobře jsem udělala.

Po této degustaci už nás drak Paul odvážel zpět do San Francisca. Jako satisfakci (nestěžovala jsem si jenom já) nás vzal na pro mě velmi speciální místo nad Golden gate bridge s výhledem jak na most, tak na město. Poté jsme požádali, zda zde můžeme cestu ukončit. Oblékly jsme si více svršků a šly po GGB, viděly západ slunce, pozorovaly skákající delfíny a užívaly si večerní atmosféru. Se západem slunce jsme nasedly na autobus. Jééé o tom Vám musím říct, protože to bylo hodně cool. Koupily jsme si lístky na hop on a hop off bus. Je to dvoupatrový vyhlídkový autobus, který má kolem města 20 zastávek. Lístek platil 48 hodin. Funguje to tak, že nasednete do autobusu a jedete na zastávku, kterou chcete, tady můžete vystoupit, projít si okolí a pak chytit další autobus. Interval je totiž cca 20 minut. My se nechaly dovézt do Chinatown s tím, že si dojdeme na véču. Dala jsem si kuře s liči... nevím, nebylo to špatný, ale nejsem fanda čínské kuchyně. Přijde mi to vše na jedno brdo. Sandra si dala Kuře na citrónu. Jediný rozdíl byl v barvě. Já měla červenou a ona žlutou. Jinak to kuře chutnalo stejně. Po večeři jsme procházeli Chinatown a postupně se ubíraly k hostelu a do postelí. Přeci jenom byl to dlouhýýýýý den.

úterý a středa 15-16.5.2012 - San Francisco

Už jsem se zmínila o tom, že San Francisco je položeno v kopečkách. Místama jsou kopce strmé více než 45°a věřte, že pro chodce to fakt sranda není:D Ale nicméně, dva dny jsme si opravdu užívaly i těch kopečků. V úterý ráno nás čekal Alcatraz. Těšila jsem se jak malá. "Domov" Al Capone. Z hostelu jsme šly k molu 33 pěšky, počkaly si na loď a šupk na ostrov, ze kterého není úniku.... Tedy skoro....:D Hned na začátku nás čekalo milé překvapení v osobě neteře Al Capone. Ten den měla autogramiádu knihy o Al Capone. Zajímavý byl i její příběh. Ve 32 jí sdělili celou rodinou historii a rozhodla se opustit Chicago a rodinu. Kuriózní je také důvod proč byl Al Capone uvězněn - Daňové úniky. A i neteř o něm mluvila jako o "hodném strýci". Nevím, nevím, jestli bych chtěla takového "hodného strýčka". Alcatraz jako takový je úžasné místo. Celé přístupné veřejnosti. Prohlídka probíhá tak, že dostanete sluchátka a můžete si zvolit jazyk (angličtina, španělština, italština, japonština atd) Ve sluchátkách Vás postupně navádí kam jít. Vě věznici samotné jsou pak čísla, podle kterých se orientujete, kde právě jste. Co bylo naprosto, ale naprosto cool... Slyšeli jste originální hlasy vězňů a lidí, co na Alcatrazu žili. Absolutně nás dostala samotka. Asi nejhorší místo na světě. Z Alcatrazu za celou dobu unikly pouze 3 lidí, kteří nikdy nebyli nalezeni. Cestu ven si prokopali lžící. Alcatraz je také známý svými zahradami a úžasným výhledem na GGB. Celkově jsme na ostrově strávily 3 hodiny. Poté už jsme pádily zpátky na pevninu. První naší zastávkou bylo molo 39 nebo-li Pier 39 a Fisherman´s wharf. Molo 39 je známe svými obchůdky a také lachtany, kteří se tu celý den válí na sluníčku a nic nedělají. Nutono podotknout, že jsou fakt kouzelní a ty zvuky co vydávají:D Jak jsem již říkala, připomnělo mi to domov:D (sorry mami). Poté jsme nasedli na autobus a nechali se provézt San Franciscem k Viktoriánským domův. Rozkošné domky, vlastně čtvrť s nádherným výhledem na SF. Odtud už je jen kousek k Japonským zahradám, na které jsem se velmi, velmi těšila. Zahrada je obrovská, nádherná. Ochutnala jsem jasmínový zelený čas a zákusek "Kuzumochi", doufám, že jsem to napsala správně. Absolutní delikatesa a asi moje nejoblíbenější sladkost tady v Americe. Ty jejich sladkosti se nedají jíst, tady jsme opět nasedli do autobusu a šupky dupky přes Golden gate bridge na Union square. Kde najdete Macy´s, Tiffanyho, gucci, prada a další pro aupair nedostupné značky. Z Union square je to jen kousíček do Chinatown, kde jsem chtěla nakoupit nějaký ten suvenýr, najíst se a užít si poslední noc v SF. To jsem ovšem nesměla jít se Sandrou. To co se dělo v Chinatown nemělo obdoby. Nemohly jsme najít fast food nebo něco, kdebychom se najedli (nevím, ale nenašli jsme mcdonald v celým propadeným SF). Sandra se začala měnit ve fúrii. Když jsem jí požádala, jestli bychom nemohly zůstat ještě 15 minut, že bych chtěla projít nějaké obchůdky věnovala mi takový pohled, že jsem raději zvolila život a šly, resp. běžely jsme do hostelu. Cestou jsem se pro změnu naštvala já, protože jsem taky měla hlad a řekla, že si koupím pizzu, tak jsem si šla pro 2 kousky... Sandra mezitím podupávala venku. Když jsem vyšla ven říct jí, že to bude trvat 5 minut, tak na mě vyštěkla, jestli jako chci jíst tady... a já štěkla:D že ne, že jenom čekám až se to ohřeje... komedie na druhou. Opravdu jsem myslela, že slečna zkolabuje. No nic, musela jsem si ulevit, tak se omlouvám, že jste to museli číst:D. Ráno jsme vstali extrémně brzy, kolem 5.45hod, abychom měli čas na vše. Snídaně v 6.30, check out a poslední hodiny v SF. Ano poslední hodiny. Koupily jsme si chleba, kterým je SF vyhlášené (normální chleba):D, prošly se od mola 39 k Ferry building (tuším molo 4), kde byly absolutně skvělé trhy s californskými produkty..něco jako californské farmářské trhy:D a byl čas jít do hotelu, kde nás ve 12.20 vyzvedlo taxi a odvezlo nás do hotelu. Dojmy ze SF... jedna návštěva není dost a upřímně - Golden Gate Bridge se rychle okouká, i když je unikátní. My jsme bohužel neměly štěstí ho vidět v "magické" mlze. Poslední den, jsme ho totiž neviděly vůbec. Sandra chce být příští rok aupair v San Franciscu a já ,upřímně, se tomu vůbec nebráním... Takže uvidíme uvidíme....