Pikes Peak - wauuuuu

Krásný nedělní podvečer,

nemůžu uvěřit, že po tak krátké době doplňuju blog o nový zážitek. Tentokrát jsme se se Sandrou vydaly na jih a zároveň na severní pól. Trocha o Pikes peak. Nadmořská výška je cca 4,300 m.n.m, jde o druhou nejnavštěvovanější horu na světě po Mount Fuji v Japonsku a nejnavštěvovanější horu v Severní Americe. Výhled z Pieks peak inspiroval Katharine Lee Bates k napsání románu : Pikes Peak - America's Mountain: The Inspiration for America The Beautiful. A taky jedna speciální informace a velice tajná informace. Na úpatí Pieks peak má Santa Claus workshop... ale pšššššš. 

Z Denveru jsme vyrážely v 7 hodin ráno. Doplnily benzín a hurá směr jih... První zastávka byla Manitou Springs. Absolutně úžasné, malé městečko, které je plné malých obchodků v historických budovách. V Manitou springs jsem doplnily tekutiny a naplnily žaludky. 

Ok, takže po dlouhééé odmlce:D Ano, opět opožděně (dnes je 25.7.:D) jsem si našla čas:D a pokusím se doplnit to, co se stalo skoro před dvěma měsíci.... Pikes peak:d a pak to ostatní:D Smutné, ale i světlé momenty.

Poté co jsme Manitou Springs nechali za sebou nás čekala dvouhodinová cesta na úpatí Pikes Peak. Cestou jsme zastavily na vyhlídkách, udělali pár fotek:D... Cesta na Pikes peak byla úžasná...V Manitou springs byla teplota skoro 35°C, cestou nahoru se postupně ochlazovalo, ale stejně nás nic nepřipravilo na to, co nás potkalo pod samým úpatím. Ale vše postupně:D Když jsme přijížděly k bezejmenému jezeru, zpozorovaly jsme mraky, které se valily a tajně doufaly, že nás to mine. Neminulo. Schytaly jsme to s plnou parádou. To, že s vyšší nadmořskou výškou je i větší zima jsme zjišťovaly při každé zastávce. Vylezly jsme z auta... Hupss zima, další vrstva oblečení a další až jsme si říkaly, že už by to snad mohlo být dost... protože zima byla jako v zimě:D. Při předposlední a asi nej.... zastávce, kdy jsme měli výhled až do Nového Mexica nad náma začalo peklo... Bouřka, ale jaká. Nikdy jsme nezažila tak silnou bouřku v autě. Blesky lítaly kolem, my se Sandrou řvaly v autě, jak dvě husy... No představte si nás:D Při každém blesku Sandra začala řvát, pak já... oči vytřeštěné... Nebudu zapírat a ano byla to velmi, velmi nebezpečná situace. Když to zpětně hodnotím...Asi bychom to neudělaly:D... Hmmm asi jo udělaly. Za ten zážitek to totiž stálo. Dojeli jsme k poslední zastávce před vrcholem. Prošli si suvenýry, zkontrolovaly počasí... jestli se třeba nelepší:D, takový jsme byly naivky:D. No a směr vrchol. Začalo pršet.. To jsme si říkaly.. jenom déšť a bouřka - to nás, holky z Čech a Švédska nevyděsí. Cesta byla hodně klikatá, což je možný vidět i z fotek, takže Sandra řídila velmi opatrně (kluzká, uzká, klikatá) silnice. Už jsme skoro viděly vrchol, když to přišlo. Velmi silný nárazový vítr, který si s autem tak trochu dělal co chce, blesky všude kolem auta:D a ano.... 2.6. sněhová bouře, ale jaká. Musely jsme zastavit a popřemýšlet, jestli risknout dojet na vrchol a třeba se už nedostat zpět nebo to otočit, nebo prostě jen zastavit a počkat. Sandra už na Pikes peak jednou byla, takže  by ji to nemrzelo, ale já jsem chtěla za každou cenu na vrchol... Po asi 5 minutách, kdy venku zuřilo peklo jsem zavelela... Otočit a jet zpět. No a ukázalo se jako dobrá volba. Jakmile jsme sjeli do "základního tábora", kde mimo jiné i kontrolovali i brzy, jestli jsou v pořádku a jestli je auto přehřáté nebo ne....Ti co rozumějí autům vědí co kontrolovali, já jsem jen pochopila, že kontrolovali, jestli je auto ok nebo ne:D to mi stačilo. Jakmile jsme minuly toto stanoviště, uzavřely cestu na vrchol. Poprosila jsem Sandru, jestli prostě nemůžeme počkat, hodinku. Když už jsme tady, hodina nehraje roli.Počkali jsme hodinu a žádná změna k lepšímu, spíš to bylo horší, tak jsem poprosila o dalších 30 minut:D Nevím, jestli jsem čekala na zázrak nebo na co, ale tajně jsem doufala. Přeci, když už jsme tam, tak se tak jednoduše nevzdáme. Mezitím nahoře na začátku června prohrnovali silnici:D. 

Vyplatilo se!!!!!!!!! Cesta na vrchol otevřena.... řekla jsem jen.... startuj dokud to nezavřou znova:D a už jsme jely... druhý pokus a anooo... JSME NA VRCHOLU. Byl to užasný pocit... Tím, že cesta na vrchol trvala delší dobu nepociťovali jsme takový tlak z nadmořské výšky. Pamatuju si mojí první cestu do Vail, kdy jsme vypila hektolitry vody a praskalo mi v uších ještě dva dny poté. Cestou na vrchol jsme míjely zasněžená auta, prohrnovače. Ale nám to bylo jedno, už jsme parkovaly..... Během hodinky napadlo dobrých pár čísel sněhu. Na vrcholu byla teplota 5°C...Málem bych zapomněla. Na vrchol vede vláček. Jde o nejprudší vlakovou trať na světě.... Ale zpět. Protože bylo hodně zamračena nebyl výhled tak úžasný, aby nás to inspirovalo k napsání knihy. To, že Amerika je překrásná už jsme měli možnost zjistit, a protože byla zima jak v psírně:D tak jsme si prošli po okolí vrcholu, podívali se do suvenýr obchodků:D a šupky zpátky, protože nás čekala 4 hodiny dlouhá cesta zpět. Cestou nazpět jsme postupně zastavovaly a kochaly se neskutečnou zimou, výhledem, zvířátkama:d a zaplavoval nás skvělý pocit toho, že jsme se na vrchol přeci jenom podívaly. Opět nám zkontrolovali auto a nařídili pauzu cca 30 minut:D takže jsme na chvilku zastavily a pak jeli zpět. Po překročení hranice NP jsme opět viděli, že na úpatí sněží je bouřka... Měli jsme opravdu štěstí:D.... Cesta domů už byla velmi poklidná a žádná dramata:D nenastala....Věřím tomu, že pokud je krásné počasí je výhled z vrcholu Pikes Peak omračující. I my jsme viděli Garden of the gods, Colorado springs a dál. Výhled nám kazila velká oblačnost, ale i tak jsme byly okouzleny.